Liebster Blog Award

22. října 2013 v 21:23 | Amya |  Others
Dpo tohohle tagu mě nominovala Lilliinka, tak jsem si řekla proč ne a zapojila se taky. :D Sama nikoho nominovat nebudu, protože se obávám, že moje otázky by stály za nic... Ale pokud by někdo opravdu hodně chtěl být mnou nominován, klidně mu ty otázky vymyslím... Určitě bych na něco přišla. :D

Oč jde?
Prostě napište 10 věcí o sobě.


Než jsem na sebe něco vyhrabala, chvilku to trvalo... Přece vám sem nebudu psát takové triviální věci, jako je moje jméno, věk a podobné... :D
Tak tady to teda máte.

10 věcí o sobě:
1. No, tak zaprvé… Ve skutečnosti nejsem úplně ten praštěný umělec, ale jdou mi celkem i přírodní vědy - matematika, chemie, biologie, zeměpis… Takže mi občas říkají šprte a podobné věci. :D
2. Trpím závažnou nemocí - nedokážu se udržet a knížku nejprve začnu číst, a když mě zaujme, tak přeskočím dozadu a přečtu si konec a teprve pak pokračuju dál ve čtení… Ale myslím, že v tom nejsem sama. Asi pro ni brzo vymyslím nějaký název. :D
3. Věřím v síly země, v moudrost karet a podobné věci. Upřímně, karty mi už několikrát dokázaly dát odpověď na to, co jsem potřebovala vyřešit… Samozřejmě věřím i ve skřítky, víly… Prostě obecně věřím na vyšší moc, na něco, co je mezi nebem a zemí. ;)
4. Manga, to je tak trochu moje závislost. Ne trochu, ona to je závislost. Už se mi z ní podařilo napůl dostat, ale jedno období jsem měla fakt hrozné… Naštěstí jsme se probrala alespoň trochu do reality. :D
5. Kromě kreslení a psaní ještě miluju sport - konkrétně házenou. Nejsem v ní nejlepší, ale myslím si, že úplně špatná taky nejsem. Pořád mě baví, takže s ní nehodlám přestat. Je to moje taková druhá rodina.
6. Ráda opravuju lidi, když říkají něco špatně. A taky to dělám hodně často, takže jim tím hodně lezu na nervy.
7. Myslím si o sobě, že umím dobře naslouchat, protože celkem hodně lidí se mi nebojí svěřit… Teda z těch, kteří mě znají. Dokážu ostatní vyslechnout, ať už se to týká čehokoliv. (já vím, samochvála smrdí)
8. Často zmatkuju a neustále něco zapomínám - třeba nedávno jsem zapomněla šátek ve vlaku. Co nemám napsané, jako bych nevěděla. Anebo doma nechávám věci na zvláštních místech (pro mě v tu chvíli naprosto jasných), kde je pak už nikdy nenajdu… Nebo je nacházím až ve chvíli, kdy je nepotřebuju.
9. Nedokážu se dívat na horory nebo na strašidelné filmy. Jako malá jsme se nebyla schopná dívat ani na Harryho Pottera. Teď už jo, ale předtím to bylo pro mě nepředstavitelné. Takže škola v přírodě na téma Harry Potter: Kámen mudrců, kde se pouštěl i film, byla moje noční můra.
10. A poslední… I když absolutně neumím zpívat a nemám žádný hudební talent, jedna z hlavních věcí, které mě inspirují, je hudba. Bez ní bych asi nedokončila ani jednu kapitolu… Jak se říká: Zpívat neumím, ale zpívám rád. :D

10 otázek od Lilliinky:
1. Co se vám vybaví jako první, když se řekne "kniha o upírech"? Proč? A jaký je váš názor na tento konkrétní druh beletrie?
Jako první se mi vybaví série Stmívání, zřejmě proto, že jsem ji už jednou celou přečetla a prostě se mi nějak vryla do paměti. Přiznám se, že když jsme ji poprvé přečetla, byla jsem z ní poměrně nadšená, ale teď, s odstupem času, mi připadá stále méně dobrá. Dneska bych po ní podruhé už nesáhla.
A můj celkový názor na tohle? Upřímně, zdá se mi, že už je toho moc - začalo to Stmíváním, pak přišli Upíří deníky (které podle mě jako knihy stojí za velký kulový, snad jen ten seriál celkem ujde) a potom je tu dalších x knížek na tohle téma (ještě jsem si horko těžko vzpomněla na sérii Škola noci). Prostě si myslím, že tohle téma je už silně ohrané. Není tam už téměř prostor pro nové nápady, protože snad všechny už byly někde použity. Takže už raději tyhle tituly v knihkupectví a v knihovně přeskakuji, protože mě tam už máloco nadchne. Ty výjimky, co se mi zamlouvají, už mám dávno přečtené.
2. Kdyby neexistovaly knihy............... doplňte.
Kdyby neexistovaly knihy, tak bych se zřejmě za těch několik let, co umím číst, stačila unudit k smrti.
3. Když vám někdo řekne, že jste knihomol, jak na to reagujete, případně jste vůbec osoba hodná tohoto vznešeného titulu?
No, mě spíš říkají, že nejsem normální, ale dá se říct, že to v mém případě znamená to samé. Vždycky se na ně tak potěšeně usměju, protože to z bůhví jakého důvodu beru jako pochvalu. Nevím, jestli jsem toho titulu hodna, to spíš musí rozhodnout ostatní.
4. Jak to vidíte s papírovými knihami do budoucna? Budou i nadále "v kurzu" nebo je převálcují E- knihy, případně vyjádřete svůj hlubší názor nad tímto dilematem?
Je to dilema. E-knihy si můžu sice zadarmo (a nelegálně) stáhnout z internetu, ale není to ono. Sama preferuju tištěné knihy, když tu vazbu cítím pod rukama… A navíc se v ní snadněji listuje než v té elektronické. Plus to, že mě z čtení na noťasu (popřípadě na tabletu) bolí docela dost hlava… Taky to tomu moc nepřidává.
Myslím si, že je sice postupně převálcují e-knihy - jsou levnější (co v dnešní době není o penězích), zabírají méně místa a jsou dostupnější… Ale pro mě jsou tištěné knihy stále číslem jedna. ;)
5. Jaká byla vaše první kniha, která z vás udělala knižního maniaka a proč?
Maniak… Nějak si nemůžu vzpomenout, odkdy jsem maniak do knih. Asi odjakživa. Mám pocit, že to začínalo u těch více dětských knížek a pak se to postupně vyvíjelo… Co se pamatuju, strašně ráda jsem četla.
Knížky jsou pro mě útěkem od reality, a některé zážitky a stránky mého dětství nebyly zrovna nejlepší… Občas jsem se hodně trápila, takže knihy byli moji nejlepší přátelé.
6. Prý jako národ ve čtení nestojíme za nic, co si o tom myslíte vy?
Znám plno lidí, kteří jsou do knih stejní blázni jako já a znám taky plno lidí, kteří na knihu sáhnou jen v gumových rukavicích, načež se potom ještě vydezinfikují (to je přehnané, ale někteří lidé, co znám, na ně fakt ani nešáhnou). Takže podle mých zkušeností je to tak 50 na 50 - polovina čte dost, ta druhá polovina vůbec. Takže si nemyslím, že nestojíme za nic, stačí se jen podívat na nás. :D
7. Naštvala vás kniha někdy natolik, že jste jí zavřeli, uklidili a už nikdy víc nevyndali? Jestli ano, která to byla a čím si to zasloužila. Pokud ne, co myslíte, že vás vede k vlastnosti "mít šťastnou ruku ve výběru".
O tomhle jsem dlouho přemýšlela… A myslím, že se mi tohle nikdy nestalo. Vždycky jsem se ji snažila dočíst v naději, že se to ještě zlepší. Spíš než že by mě takové knížky naštvaly, jen jsem z nich bývala zklamaná. Ale to se mi stává málokdy.
Možná je to tím, že si vždycky předtím, než nějakou knížku začnu číst, přečtu její úryvek - většinou první kapitolu. A taky si je vybírám celkem pečlivě, takže mi chvilku trvá, než něco najdu. To bude asi moje "šťastná ruka ve výběru".
8. Co pro vás znamená profese spisovatele. Myslíte, že je to těžké či lehké, hodnotné nebo brakové řemeslo? Co říkáte na lidi, kteří se na takzvané autory koukají jako na vyšinuté jedince? Případně zajímá vás tato profese natolik, že by stálo za to si jí hlouběji vyzkoušet?
Nenazývám se spisovatelem, ale pokud bych jím byla, znamenalo by to pro mě vyjádření sebe samé, svých nápadů a příběhů, co se mi rodí v hlavě. Občas stojí za to se o ně s někým podělit, jen je stihnu vždycky zapomenout dřív, než je stačím začít psát…
Podle mě to nemá v dnešním světě žádný umělec lehké a spisovatel tím tuplem ne. Pokud je spisovatel dobrý, je to pro něj plnohodnotné řemeslo, ale ti horší spisovatelé to asi jako hlavní práci mít nemohou…
Vyšinutí jedinci. Pravda, někteří z autorů jsou trochu blázniví, ale vyšinutí jedinci to zase nejsou. Lidé je tak většinou nazývají proto, že si nedovedou představit, jaké to je žít s velkou představivostí a vidět příběh prakticky za každým rohem. Sice je trochu chápu a nezazlívám jim to, ale na autory obecně by se nemuseli tak dívat - ne všichni jsou trošku blázniví.
Určitě by stálo za to si vyzkoušet, jaké je být spisovatelem. Jen nevím, jestli bych to zvládla. Zkusit se musí vše, ale prozatím od toho dává ruce pryč. Za pár let, kdo ví…
9. Co mi povíte k žánru fantasy. Kdo je podle vás nejlepší autor, kdo nejhorší a má Česko (nebo Slovensko) nějaké kvalitní zástupce tohoto žánru?
Nejlepší autor žánru fantasy… No, tak těch je hodně, alespoň pro mě - mezi jedny z nejlepších podle mě patří Becca Fitzpatrick nebo Julie Kagawa. Veronicu Roth taky řadím do kategorie fantasy, protože tenhle žánr mi její knížky hodně připomínají, i když jím úplně nejsou. Oblíbených autorů mám o dost více a mám různá období, kdy čtu od jednoho autora, pak od druhého, tak se to občas mění… Nicméně minimálně tyhle 3 autorky mě zaujaly především tím, že v jejich knihách nevychází všechno neustále podle plánu a vše není tak dobré nebo tak zlé, jak by se na první pohled mohlo zdát. A vím, že ve všech třech knihách je to taky o zamilovanosti. :D Ale tyhle 3 jsou pro mě jedny z nejlepších. Málem bych taky zapomněla na Lewise a Tolkiena - tihle dva pánové jsou podle mě králové žánru fantasy, plus ještě k těm všem patří J. K. Rowlingová - další skvělá autorka.
A nejhorší autor? Tím je podle mě L. J. Smith. Upíří deníky jsou pro mě strašně dlouhé, zbytečně protáhlé a moc překombinované - přečetla jsem sice jen první díl a rozečetla druhý a část asi nějakého 5 dílu, ale bohatě mi to stačilo. Prostě tuhle sérii nemám ráda. To už i Stephanie Meyer a Stmívání je lepší.
A v česku mám jednu oblíbenou spisovatelku - Michaelu Burdovou. Nevím, jak moc ji vnímá okolí a jak moc lidí ji má rádo, ale mně některé její knihy sedly do noty.
10. Dystopie versus utopie, co preferujete, popřípadě vidíte to jako knihu nebo jen laciné nic? Váš názor na snad dosud nejznámější dystopickou trilogii Hunger games, ať už filmové nebo knižní zpracování a rozepište se:) Neříkejte mi, že ani jedno neznáte:)
Popravdě, raději preferuju reálný svět, protože zastávám názor, že ve světě nic dobrého nemůže existovat bez toho špatného - dobro nemůže existovat bez zla a naopak. Takže ani jeden z nich úplně neupřednostňuju. Ale myslím si, že není špatné, jednou za čas, napsat nebo si přečíst takovou knihu. Je to změna, jen se to nesmí zvrhnout v celosvětový boom, jako se zvrhly knihy o upírech. Kdybych to pak viděla ze všech stran, jen v různých podáních, asi by mě to začalo silně odpuzovat.
Hunger games mám ráda, i když jsem přečetla jen první knihu a poté polovinu té druhé. Potom jsem viděla první film, na druhý se chystám do kina. Tahle trilogie mi přijde dobře napsaná a jsem zvědavá, jak to dopadne (musím to konečně dočíst). Sice mi to občas připadá všechno až moc bezvýchodné a zničující, nicméně je to součást té knihy a bez ní by ta kniha nebyla taková, jaká je.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 23. října 2013 v 10:09 | Reagovat

Na tebe bych nezapomněla. Začíná se mi tu líbit a a mimochodem líbí se mi tvůj styl psaní, v dlouhejch článcích je to vidět. Těžko říct, jestli se ti podobám já nebo ty mně, ale nějaké věci bych řekla přesně stejně jako ty. A taky mile koukám, že ti otázky sedly:)

Co se týče té nemoci, tzjistila jsem, že na tom jsme všichni stejně a to jsem si ještě tak před dvěma rokama říkala, že jsem asi rarita, budu muset přehodnotit tu lilliiafílii:D
Je hezký v něco věřit, já věřím v nadpřirozeno, tak nějak na půl. I na Boha, když se mi to hodí:D
Miluješ manga? A kreslíš je taky? Mě se manga líbí, kreslit to neumím, ale jsou moc pěkná, klidně bych si je prohlídla:)
A proč samochvála smrdí, já myslím, že je pěkné umět naslouchat, já sama to neumím, zato hýřím radami a upřímnými komentáři, které si polde dotyčných můžu strčit někam.
He osmý bod a já s fleku můžu tvrdit, tak to jsme sestry, víš kolik věcí jsem ještě nenašla. Mám takovou teorii, že máme doma černou díru:D Ale asi před rokem jsem našla hopíka z první třídy, takže nevím. Víš, já se divím, že jsem ještě nezapomněla hlavu:)

Co se týče mých otázek.
1. jsem ráda, že někdo taky dokáže pochopit, že trh s upíry je přesycenej, já to můžu vykládat jak chci a oni na mě všichni dělaj zlý pohledy, jako bych byla vrah. Já chápu, že třeba Stmívání není úplně špatné, když odmyslím tu emoční stránku, která byla krapet přehnaná, ale vadí, mi že prakticky žádné povídky se bez upírů neobejdou..
8. Vidíš ty se za spisovatele nepovažuješ a stejně máš styl, který mnoho rádoby blogových spisovatelů nemá. Zajímavé, tohle si budu muset ověřit.
9. Od Burdový jsem nic nečetla, ale je zajímavý, že nikoho nenapadne nikdo jiný. Mi jako Česko zástupce fantasy prostě pořádně nemáme. Je to vidět i v tom, že prakticky pořád držím v rukách něco americko přeslazeného, v tomhle mám raději jednoznačně Německo a Anglii a souhlasím s jejich klasikami Tolikien a Lewis a samozřejmě Rowlingová. Takže Anglie je možná kolíbkou fantasy jak ho známe dnes:)
10. :) taky jsem nepřečetla ten polsední díl, ale víš myslím, že je to oparvdu hezká kniha s dobrým příběhem jen mám velký obavy aby se upíři nedostaly do pozadí a nepřijaly dystopie se všemi možnými způsoby lidské smrti...

Vážně to bylo zajímavé a hezky se to četlo a pokud chceš, klidně si na mě otázky vymysly. Budu ráda. Jak se říká oko za oko... No dobře to je moc brutální, tak snad aby to bylo fifty fifty:)

2 Frána Frána | Web | 30. října 2013 v 12:41 | Reagovat

Znalost chemie a biologie ti závidím, jsou to dva mé nejneoblíbenější předměty. Vůbec mi nejdou.
Názor na úpíry máme stejný, já je moc ráda nemám, jsou hrozně ohraní.
Jestli tě bolí ze čtení na tabletu oči, zkus čtečku, na té je speciálně text upravený, bay připomínal tištěné knihy a oči nebolely :)
Já M. Burdovou moc ráda nemám, ale zato mezi českými autory preferuji Lucii Lukačovičovou, Vilmu Kadlečkovou a v neposlední ředě Adam Andres. Doporučuji :D
Všechny tvé odpovědi jsou moc zajímavé, s některámi souhlasím, jiné se mi úplně nelíbí, ale bylo fajn dozvědět se tvé názory :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žádná z povídek není zkopírovaná!
Pokud něco budete kopírovat nebo citovat, tak prosím uvádějte zdroj... Děkuji. :)